V programovém prohlášení vlády je zmíněna i důchodová reforma. Jenže na tento bezesporu důležitý krok už nezbývá mnoho času a například podle novináře Jindřicha Šídla má vláda kvůli agendě, kterou musí s ohledem na dění nejen na domácí scéně řešit, opravdu malé šance ji ještě během zbytku svého mandátu (vzešlého z voleb v roce 2021) stihnout.

Penzijní reforma by měla především poskytnout pravdivý obraz stavu důchodového systému. Bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok hovoří ve svém komentáři pro Lidové noviny o tom, že v součtu výdaje na důchody za rok 2022 citelně překročí částku 600 miliard korun. Závažnější však podle něj je to, že letos deficit důchodového účtu, tedy rozdíl mezi výdaji na důchody a příjmy z takzvaného sociálního pojištění (de facto penzijní daně), má dosáhnout historického rekordu okolo 80 miliard korun. To je přibližně úroveň, se kterou počítaly projekce různých odborníků teprve okolo roku 2030.

Stále je tedy dobrý důvod spoléhat se na penzijní spoření. To za sebou – i když by se tak mohlo zdát – vysloveně špatný rok nemá. Protože z velkého propadu značné části fondů se mu postupně do konce roku 2022 dařilo dostávat, a tedy i odmazávat ztrátu. Zásadním faktorem, který nejen třetí pilíř dlouhodobě ovlivňuje, je pochopitelně inflace. A ta by se v roce 2023 měla postupně vrátit alespoň na jednocifernou hodnotu. Současný guvernér ČNB Aleš Michl odhaduje její výši na 10 % v druhé polovině tohoto roku.

Je tedy dobrá šance, že to nejhorší máme za sebou a světové trhy, a tedy i fondy penzijka s akciovou složkou (dynamické a vyvážené), opět naberou své obvyklé růstové tempo. Důležitý aspekt je u penzijního spoření dlouhodobost, na toto „hubené období“ naváže – jak již v historii ekonomické cykly ukázaly – velmi pravděpodobně opět období konjunktury. Dynamické fondy za celou svou historii ročně vynášejí v průměru 4 %, a není proto důvod k panice, či dokonce k vypovídání penzijní smlouvy.