Od založení ÚNRR uplynul rok. Přibližte nám, čemu se na poli penzí vlastně věnujete?

Mezi hlavní úkoly Národní rozpočtové rady dané zákonem č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, patří hodnocení plnění fiskálních pravidel, sledování vývoje hospodaření sektoru veřejných institucí či vypracovávání Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Všechny tyto úkoly s oblastí penzí velmi úzce souvisí. Vždyť na důchody šlo loni ze státního rozpočtu bezmála 434 miliard korun, což představuje téměř třetinu všech výdajů. Jakékoli změny v důchodovém systému tedy mohou mít na plnění rozpočtových pravidel či dlouhodobou udržitelnost veřejných financí zásadní vliv, ať už jedním, či druhým směrem.

Jaká je podle vás situace českých penzí z hlediska dlouhodobé udržitelnosti systému?

Česká republika se, stejně jako další vyspělé země, potýká se stárnutím populace. Podíl osob ve věku 65 a více let na celé populaci se má podle odhadů v následujících 50 letech zvýšit ze současných 19 procent na téměř jednu třetinu. Pokud má být zachován stávající poměr výše důchodů k průměrné mzdě a zároveň nedojde k prodloužení věkové hranice pro odchod do důchodu, bude objem výdajů na důchody významně růst. Příjmy důchodového systému v poměru k HDP sice rovněž porostou s tím, jak se bude v důsledku konvergence české ekonomiky zvyšovat podíl náhrad zaměstnancům na HDP, výdaje ale porostou rychleji.

Důchodový systém, který v roce 2018 skončil v přebytku, se tudíž postupně propadne do deficitu, jenž se bude dále prohlubovat. Nejvíce patrné to bude po roce 2030, kdy začnou do důchodu odcházet silné populační ročníky sedmdesátých let minulého století. Deficity systému jako celku by v případě zachování současného nastavení vyvrcholily kolem roku 2059, kdy by podle našich simulací překračovaly pět procent HDP ročně.

Budoucí nerovnováha důchodového systému je přitom pro celkovou udržitelnost českých veřejných financí zcela zásadní. Právě ona je hlavním důvodem toho, že by se dluh sektoru veřejných institucí mohl vyšplhat ze stávající úrovně kolem 30 procent HDP až ke 230 procentům HDP v roce 2068. To vše samozřejmě jen za předpokladu, že do té doby nedojde ke změnám daňových a výdajových politik.

Pokud bychom ovšem nerovnováhu důchodového systému do simulace nezahrnuli, byl by nárůst dluhu mnohem mírnější. V závěru padesátiletého období by dluh dosahoval jen zhruba 60 procent HDP, což je o poznání nižší hodnota, než jaké už nyní v průměru dosahují země Evropské unie.

Jaká je vlastně pozice Rady – může navrhovat a prosazovat konkrétní opatření? Pokud ano, máte již nějaká zformulovaná?

Konkrétní cestu k tomu, jak zajistit dlouhodobou udržitelnost důchodového systému, a tím pádem i celých českých veřejných financí, musí najít politici, kteří k tomu dostali od občanů ve volbách mandát. Obecně platí, že ve chvíli, kdy je důchodový systém dlouhodobě neudržitelný, je nutné pracovat buď na posílení jeho příjmů, nebo na snížení dynamiky růstu jeho výdajů, popřípadě hledat nějakou vhodnou kombinaci obou těchto přístupů. Národní rozpočtová rada sice nemá pravomoc prosazovat konkrétní opatření, může ale vstupovat do celospolečenské debaty tím, že bude vyhodnocovat dopady navrhovaných opatření na udržitelnost veřejných financí. Předsedkyně Národní rozpočtové rady má navíc ze zákona právo účastnit se jednání vlády, kde může vládním představitelům sdělovat názory přímo při projednávání jednotlivých materiálů. Tohoto svého práva samozřejmě využívá.

Odpovídal člen Národní rozpočtové rady Jan Pavel.